Myelodysplastický syndrom (MDS) je skupina krvetvorných poruch, které ovlivňují kostní dřeň, kde se tvoří krvinky (červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky).
Diagnostika myelodysplastického syndromu (MDS) zahrnuje několik kroků, aby lékař mohl správně identifikovat a klasifikovat toto onemocnění.
Aktuální možnosti léčby myelodysplastického syndromu (MDS) se mohou lišit v závislosti na typu MDS, jeho stadiu, věku pacienta a dalších faktorech.
Podívejte se na kompletní seznam činností, kterým se MDS Clinical Research věnuje.
Myelodysplastický syndrom (MDS) je representován skupinou různě závažných poruch krvetvorby. Specificky jde o onemocnění kmenové buňky (mateřské buňky) krvetvorby. Tyto vznikají v kostní dřeni kde se tvoří krvinky (červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky). Toto onemocnění nastává, když se buňky kostní dřeně nevyvíjejí normálně a nemohou plně dozrát, netvoří se jejich dostatečné počty a nemohou normálně fungovat.
Krvetvorné buňky v kostní dřeni produkují krvinky, které jsou nezbytné pro správné fungování těla. V případě MDS dochází k nepravidelným změnám v genetickém materiálu buněk kostní dřeně, což vede k nesprávnému vývoji a dozrávání těchto buněk.
Následkem MDS může být nedostatek zdravých červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček. To může způsobit různé problémy, jako je únava, slabost, dušnost, nevýkonnost, náchylnost k infekcím a krvácení.
V závislosti na závažnosti případu může MDS zůstat stabilní nebo postupovat do těžších forem a až do akutní myeloidní leukémie (AML), což je agresivnější forma krvetvorného onemocnění.
Diagnóza a léčba MDS vyžadují spolupráci mezi lékaři a pacientem. Léčba může zahrnovat krevní transfuze, léky a v některých případech transplantaci krvetvorných buněk.
Lékař začne sbírat informace o zdravotním stavu pacienta a jeho rodinné anamnéze. Fyzikální vyšetření může odhalit příznaky, které mohou být spojeny s MDS, jako jsou například unavenost, bledost, nebo náchylnost k infekcím.
Patří sem kompletní krevní obraz, který poskytuje informace o počtu červených a bílých krvinek a krevních destičkách. Lékař může také provést další testy, jako je periferní nátěr krve a analýza kostní dřeně. Sem patří i mnoho specifických biochemických, imunologických a sérologických vyšetření.
Biopsie či aspirace kostní dřeně je často nezbytná pro definitivní diagnózu MDS. Tato procedura obvykle zahrnuje odebrání malého vzorku kostní dřeně z pánevní kosti. Vzorek se poté analyzuje pod mikroskopem, což umožňuje lékařům posoudit strukturu, složení a funkci krvetvorných buněk. Většinou pak se vzorky analyzují ještě v dalších specializovaných laboratořích, což umožňuje upřesnění diagnózy a prognózy onemocnění.
Cytogenetické studie zkoumají genetické změny v buňkách kostní dřeně. Tyto studie mohou poskytnout důležité informace o riziku progrese MDS a pravděpodobnosti odpovědi na léčbu. Revoluční novinkou v diagnostice je sekvenování nové generace (NGS), kdy můžeme identifikovat změny na úrovni DNA
Tento test umožňuje zkoumat specifické genetické abnormality v buňkách kostní dřeně, které by nemusely být detekovatelné standardními cytogenetickými metodami.